Refinancování spotřebitelského úvěru – tedy převedení stávající půjčky k jiné bance za účelem získání nižšího úroku a výhodnějších podmínek – je skvělý způsob, jak ulevit rodinnému rozpočtu. Na rozdíl od hypoték je proces u běžných půjček mnohem rychlejší, což s sebou ale nese riziko, že člověk přehlédne zásadní detaily.
Zde je přehled nejčastějších chyb, kterých se lidé při refinancování dopouštějí, a návod, jak jim úspěšně předejít.
1. Sledování úroku místo RPSN
To je suverénně nejčastější chyba. Lidé vidí v reklamě lákavý úrok např. 4,9 % a okamžitě podepisují smlouvu. Úroková sazba však vyjadřuje pouze cenu samotných půjčených peněz.
- Skutečné náklady: Skutečnou nákladovost úvěru ukazuje jedině RPSN (Roční procentní sazba nákladů).
- Tato hodnota v sobě kromě úroku zahrnuje všechny povinné poplatky: za poskytnutí úvěru, za vedení účtu nebo například povinné pojištění schopnosti splácet.
- Vždy porovnávejte nabídky výhradně podle RPSN – může se stát, že půjčka s vyšším úrokem, ale nulovými poplatky, bude ve výsledku levnější než ta s nízkým úrokem a drahým servisem.
2. Ignorování poplatků za předčasné splacení staré půjčky
Abyste mohli od stávající banky odejít, musíte u ní úvěr předčasně splatit. Podle zákona o spotřebitelském úvěru si banky za toto předčasné splacení mohou účtovat takzvané účelně vynaložené náklady.
- Pokud do konce původní půjčky zbývá více než jeden rok, poplatek za předčasné splacení může činit maximálně 1 % z předčasně splacené částky.
- Pokud zbývá méně než rok, strop je nastaven na 0,5 %.
- Pravidlo: Tento poplatek musíte přičíst k nákladům na novou půjčku. Pokud vám nová banka ušetří na splátkách stokorunu měsíčně, ale staré bance musíte na sankci zaplatit několik tisíc, refinancování se vám nemusí vyplatit.
3. Umělé natahování doby splácení
Když lidé refinancují, často se nechají zlákat možností výrazně si snížit měsíční splátku. Toho lze ale dosáhnout dvěma způsoby: buď získáte výhodnější podmínky, nebo natáhnete dobu splácení.
- Pokud dlužnou částku místo původních dvou let rozložíte na pět let, měsíční splátka sice klesne, ale úvěr v konečném důsledku přeplatíte o tisíce korun více, protože budete bance platit úroky mnohem delší dobu.
- Správný postup: Snažte se udržet dobu splatnosti stejnou (nebo kratší) jako u původního úvěru a raději využijte úsporu z nižšího úroku k tomu, abyste dluh smazali dříve.
4. Přibrání drahého a nevýhodného pojištění
Nová banka vám velmi často nabídne tu nejnižší možnou úrokovou sazbu pouze pod podmínkou, že si k půjčce sjednáte pojištění schopnosti splácet.
- Toto pojištění stojí měsíčně často i vyšší stovky korun a dokáže novou půjčku extrémně prodražit (což opět uvidíte na skoku v RPSN).
- Navíc tyto pojistky mívají v podmínkách celou řadu výluk – například pojištění ztráty zaměstnání často neplatí při odchodu dohodou nebo ve zkušební době.
- Vždy si propočítejte, zda není výhodnější vzít si o něco vyšší úrok bez pojištění než nejnižší úrok s drahým pojištěním.
5. Refinancování těsně před koncem splatnosti
Refinancovat půjčku, ze které vám zbývá doplatit posledních pár splátek, nedává ekonomický smysl.
- Splátkový kalendář anuitního úvěru je nastaven tak, že v první polovině doby splácení platíte bance primárně úroky a samotný dluh (jistina) klesá pomalu.
- Ke konci splatnosti už naopak platíte téměř výhradně čistou jistinu a úroky tvoří naprosté minimum.
- Pokud úvěr refinancujete těsně před koncem, zaplatíte nové bance poplatky za zřízení, ale na úrocích už v podstatě nemáte co ušetřit. Refinancování řešte ideálně v první třetině až polovině životnosti úvěru.
