Trh práce se překlápí: poptávka po lidech v praxi roste rychleji než počet absolventů
Česko dlouhodobě naráží na nedostatek lidí v technických a manuálních profesích. Podle dat z pracovních inzerátů a personálních agentur patří mezi nejhůře obsazované pozice elektrikáři, instalatéři, svářeči, truhláři, zedníci, automechanici nebo stavební dělníci. Zaměstnavatelé často uvádějí, že vhodného kandidáta hledají týdny až měsíce, v některých regionech i déle.
Naopak část vysokoškoláků končí v oborech, kde je nabídka absolventů vyšší než reálná poptávka. Typicky jde o některé humanitní, administrativní nebo obecně zaměřené programy bez silné vazby na konkrétní praxi. Problém není samotné vysokoškolské vzdělání, ale nesoulad mezi tím, co školy učí, a tím, co firmy skutečně potřebují.
V praxi to znamená, že jedna skupina firem nemá koho zaměstnat, zatímco druhá hledá pracovníky, kteří by se museli dlouho doškolovat. Tento rozdíl prodražuje nábor, zpomaluje projekty a tlačí na růst mezd v nedostatkových profesích. Současně snižuje šanci mladých lidí na rychlý nástup do dobře placené práce.
Proč univerzity a řemesla míří každé jiným směrem
Jedním z hlavních důvodů je strukturální změna ekonomiky. Zatímco dříve se řada lidí uplatnila v administrativě nebo ve velkých průmyslových podnicích, dnes roste význam služeb, technologií, energetiky, stavebnictví a údržby infrastruktury. To zvyšuje poptávku po specialistech, kteří umějí pracovat rukama i s moderní technikou.
Dalším faktorem je společenská prestiž. V mnoha rodinách stále přetrvává představa, že vysoká škola je „jistější“ a „lepší“ volba než učňovský obor. Výsledek je paradoxní: školy vychovávají lidi do oborů, kde je trh přesycený, zatímco technické a řemeslné profese se potýkají s odlivem zájmu. Přitom právě tyto obory dnes často nabízejí velmi solidní příjem, zejména po získání praxe a vlastní klientely.
Významnou roli hraje i obsah studia. Mnoho oborů má stále slabou vazbu na reálné projekty, moderní software, práci s daty nebo spolupráci s firmami. Absolvent pak sice zná teorii, ale bez dalšího zaškolení neumí nastoupit na konkrétní pozici. U řemesel je situace opačná: firmy chtějí lidi, kteří zvládnou okamžitě pracovat, ale škola nebo učiliště je často nedokáže připravit na skutečné podmínky provozu.
Kde přesně vzniká největší mezera mezi školou a praxí
Největší problém vzniká v přechodu mezi studiem a zaměstnáním. Firmy dnes hledají hlavně lidi, kteří zvládnou kombinaci odbornosti, digitálních nástrojů a samostatnosti. To platí i v řemeslech: elektrikář musí rozumět normám, fotovoltaice, chytré domácnosti i základní diagnostice. Instalatér pracuje s moderními systémy vytápění, ne jen s klasickými rozvody. Truhlář řeší CNC stroje, digitální návrhy a přesnou výrobu.
Na druhé straně řada vysokoškolských programů stále produkuje absolventy bez jasné profesní role. Zaměstnavatel pak nemá jistotu, zda jde o kandidáta pro marketing, administrativu, obsah, projektové řízení nebo analytiku. Bez jasné specializace a praxe je nástupní hodnota nižší. To potvrzuje i běžná praxe pracovních portálů: inzeráty na juniorní pozice často vyžadují 1 až 3 roky zkušeností, což čerstvým absolventům komplikuje vstup na trh.
V technických oborech je situace odlišná. Nedostatek lidí je tak výrazný, že firmy často přijímají i méně zkušené uchazeče, pokud mají základní zručnost a ochotu učit se. Problém je, že školský systém neumí rychle vyrobit dostatek kvalifikovaných pracovníků. Výuka, vybavení dílen i kapacita mistrů odborného výcviku rostou pomaleji než poptávka firem.
- Největší deficit: stavebnictví, elektro, instalatérství, údržba, svářečství, strojírenství.
- Nejslabší uplatnění: obecné a příliš široké obory bez praxe a bez návaznosti na konkrétní pracovní pozice.
- Největší ztráta pro firmy: dlouhé nábory, vyšší náklady na zaškolení a odkládání zakázek.
Co mohou dělat školy, aby absolvent nebyl jen „papírově kvalifikovaný“
Školy potřebují upravit obsah výuky podle toho, jak vypadají skutečné požadavky trhu. Nestačí učit jen teorii a testovat zapamatování. Klíčové je, aby studenti už během studia pracovali na zadáních z praxe, používali běžné nástroje a chápali, jak funguje provoz firmy. To platí pro vysoké školy i učiliště.
Praktický krok je propojit obory s lokálními zaměstnavateli. Škola může mít partnerské firmy, kde studenti absolvují stáže, krátkodobé projekty nebo odborné praxe. V technických oborech se osvědčuje i výuka na reálných zakázkách, simulovaných poruchách nebo servisních scénářích. Čím blíž je výuka realitě, tím menší je propast po nástupu do zaměstnání.
U vysokoškolských oborů se vyplácí také větší důraz na digitální kompetence. Absolvent by měl umět pracovat s daty, prezentovat výsledky, používat AI nástroje pro rešerše a kontrolu textů, orientovat se v základní analytice a rozumět tomu, jak funguje online prostředí. V marketingu, médiích, HR i administrativě je dnes běžné, že firmy očekávají schopnost pracovat s Google Analytics 4, Search Console, CRM nebo nástroji typu ChatGPT a Claude.
Pro školy je důležité také sledovat uplatnitelnost absolventů. Nestačí počítat, kolik lidí dokončilo obor. Je třeba vědět, kolik z nich do roka nastoupilo do relevantní práce, jaká je jejich mzda a zda po třech letech v oboru zůstávají. Bez těchto dat nelze programy efektivně upravovat.
Jak mohou firmy přestat čekat na ideálního kandidáta a začít si ho vychovávat
Firmy často říkají, že vhodní lidé nejsou. Ve skutečnosti ale často hledají příliš úzký profil. U řemesel i technických profesí se vyplácí nastavit nábor jako dlouhodobý proces, ne jen jako reakci na akutní nedostatek. To znamená spolupracovat se školami, nabízet stipendia, placené praxe, letní brigády a jasnou kariérní cestu.
Výrazně pomáhá i lepší prezentace práce samotné. Mladí lidé často netuší, že dobrý elektrikář nebo specializovaný instalatér může mít vyšší a stabilnější příjem než absolvent obecného oboru. Pokud firma ukáže reálné výdělky, moderní vybavení, možnost dalšího vzdělávání a jasný nástupní plán, šance na získání kandidátů roste.
V digitální rovině se vyplatí kvalitní náborová stránka. Musí být rychlá, přehledná na mobilu a optimalizovaná pro vyhledávání. Kandidáti dnes nehledají jen na klasických pracovních portálech, ale také přes Google, mapy, sociální sítě a AI vyhledávání. Pokud firma nemá dobře popsané profese, benefity, lokalitu a kontaktní údaje, přichází o část uchazečů ještě před prvním kliknutím.
- SEO pro nábor: stránky pro jednotlivé profese, lokální klíčová slova, strukturovaná data pro JobPosting.
- UX pro uchazeče: krátký formulář, rychlá odezva, mobilní verze, viditelný kontakt.
- Reálná nabídka: mzda, směny, zaučení, nástupní podmínky, možnost růstu.
Co z toho plyne pro uchazeče, rodiče i regiony
Pro uchazeče je dnešní situace příležitostí. Kdo si vybere obor s reálnou poptávkou, má vyšší šanci na rychlé uplatnění, lepší vyjednávací pozici a jistější růst mzdy. Neznamená to, že vysoká škola je špatná volba. Znamená to, že bez návaznosti na praxi, specializaci a konkrétní dovednosti už sama o sobě nestačí.
Rodiče by měli při volbě školy sledovat nejen „prestiž“, ale hlavně uplatnitelnost. Důležité je ptát se, kam chodí absolventi, kolik praxe škola nabízí, s jakými firmami spolupracuje a jaké jsou reálné mzdy v oboru po třech až pěti letech. Regiony pak mohou pomoci podporou učňovského školství, modernizací dílen, stipendii a propagací technických profesí.
Trh práce dnes jasně ukazuje, že ekonomika nepotřebuje jen další diplomy, ale hlavně lidi, kteří umějí řešit konkrétní problémy. Kdo propojí vzdělání s praxí, digitálními nástroji a ochotou učit se, ten má náskok. A právě to rozhoduje o tom, zda bude absolvent pro firmu přínosem, nebo jen dalším jménem v seznamu uchazečů.
